January 2015

#Random

31. january 2015 at 19:52 | Ronnie Wolf |  Life

(Dneska jsme byli fotit.)

Poslední den krásného měsíce ledna, dobře né tak krásného jako studeného. Ukončujeme jednu kapitolu z dvanácti roku 2015. Takže už jsme určitě všichni "začali" plnit naše novoroční předsevzetí. Začali jsme cvičit, jíst zdravě a podobně. Já konečně od února znovu začnu chodit pravidelně běhat, abych v létě mohla jít na We Run Prague na který jsem tento rok jít nemohla, jelikož jsem byla nemocná. Ale už se těším, miluji běhání, vždycky naprosto všechno vypustím z hlavy a užívám si to.

Co se týče vysvědčení, tak to jsem ještě nedostala, jelikož jsem byla nemocná, ale počítám s šesti 3, takže příští pololetí asi bude, co opravovat. Ale opravdu mi nahání hrůzu, že někteří lidé se bojí svých známek, tak si lehnou pod vlak a nechají si přeject nohy, opravdu to nechápu, přece tohle za to nestojí.


Počasí venku? Baby it's cold outside …♫♪♪♪ Už se opravdu těším na jaro. Nicméně mám ráda únor, jelikož jezdíme hodně na hory a jsou jarní prázdniny a všechno je takový hory, horká čokoláda a podobně.
Dneska jsme si s pár lidmi udělali čajový dýchánek, což je v tomhle počasí úplně bombový. Zvlášť pro mne jelikož já jsem ten největší milovník čaje, myslím, že právoplatně miluju Anglii už i kvůli tomuhle :D. Co se týče čaje, objednala jsem si teatox od your tea tiny tea, takže vám tu pak napíšu své názory.

Omlouvám se, že je tenhle článek takový suchý, ale neměla jsem teď žádné nápady ani čas. Mám rozečtenou knížku, musím cvičit, učit se a věnovat se pár lidem. Také přemýšlím o tom, jestli budu točit videa…..

Takže mějte se krásně moc nezmrzněte, nechyťte chřipku a užívejte života.
Vaše Ronnie Wolf.


This way?

29. january 2015 at 19:49 | Ronnie Wolf |  Téma týdne
Alenka také nevěděla, kterou cestu si má vybrat...

Život je o vybírání. Celý život si vybíráte. Přemýšlíte jakým směrem se vydáte. Určí to vaší budoucnost, mluví to o vaší minulosti. Všechno se může změnit, stačí se rozhodnout.

Jak začíná váš den? Stojíte u skříně a vybíráte si, co si oblečete. V obchodě si vybíráte, co si koupíte. V kavárně či v restauraci přemýšlíte nad tím, co si objednáte. Rozhodujete se, kam pojedete na dovolenou. Rozhodujete, jaké byste chtěli zaměstnání. Na základní škole si můžete vybrat střední. Na střední vysokou. Co po vysoký? To je na vás. Chcete žít na stejném místě nebo se chcete přestěhovat? Chcete být s tímhle člověkem nebo ne?

Sami si určujete TO kým jste. I když na tom teď nejste dobře, můžete to změnit. Můžete si vybrat tu lepší cestu. Znám spoustu lidí, kteří to dokázali. Například můj úžasný děda. Jakou strašnou měl rodinu, jak se k němu strašně chovali, v jakém prostředí vyrůstal. A všechno si sám časem vybudoval. Vybral si lepší cestu z ničeho, udělal všechno. Má skvělou rodinu a všechno, co potřebuje.

Nedávno jsem stála před obchoďákem. Přišel ke mně bezdomovec a slušně si se mnou začal povídat a pak prosil jestli si od něj nekoupím nějaký časopis. Normálně s takovými lidmi nemluvím, ale začala jsem přemýšlet. On si tuhle cestu určitě nevybral, něco mu muselo podlomit nohy. Ale co? To já nevím. Může to také být typ toho líného člověka. Začala jsem přemýšlet jestli mu zkusím pomoct nebo ne. Ale, jak bych mu mohla pomoct já? Holka, co ještě žije s rodiči a rodiče ji živí? Vlastně bych mu dala peníze mých rodičů a o čem by ta pomoc potom byla.

Jsem strašně nerozhodnej člověk. Někdy je opravdu hodně těžké vybrat si tu správnou cestu. Musíte mít štěstí a přemýšlet nad tím, co jednou opravdu chcete. Spousty lidí je na tom špatně. Neříkám, že si za to můžou sami, ale určitě někteří z nich nevěděli, co skutečně chtějí a proto tak skončili.

Jednou jsem si musela vybírat mezi dvěma kluky. Dodnes nevím jestli jsem se rozhodla správně. Už jsou oba dva za mnou, ale přemýšlím nad tím, co by se stalo kdybych si vybrala jinak? Mám strašně moc otázek.

Vezměte si tužku a papír a napište si klady a zápory než se skutečně pro něco rozhodnete.

Přeju vám ať se správně rozhodujete.
Vaše pořád nemocná Ronnie Wolf.



#top 10 kousků mé pleťové kosmetiky

27. january 2015 at 16:45 | Ronnie Wolf |  Beauty
Zdravím všechny slečny. Chtěla bych vás seznámit s mojí pleťovou kosmetikou. Jedná se pouze o péči né o make-up a podobně. Někdy příště sem napíšu i recepty na různé masky na obličej. Tak příjemný počtení.

#1. SAMPAR
Prodigal pen
anti-blemishes
* Užívá se pouze na lokální pupínky. Krásně je to
vysuší a brzo vám zmizí. Na mě podobně působí i tea tree oil.
Každopádně toto jsem koupila v SEPHORE a jsem spokojená. *
___________________________________________________________________________________________


#2. Bioderma Sensibio H2O - růžová
* Je velmi šetrná na pleť a je vhodná pro alergiky.
Skvěle se s ní odličuje a výborně čistí pleť. Existuje i
modra nicméně ta je určena spíše na akné a nedá se s ní odličovat.
Koupit jí můžete v lékarně.
#3. Eisenberg Lotion Purifiante - větší
* Je také určen na čištění pleti, nicméně s ním nesmíte
odličovat oči. Díky němu se skvěle hojí pupínky.
Obsahuje trochu alkoholu. Nepoužívám ho každý den,
ale jsem s ním velmi spokojená. Zakoupila jsem ho v SEPHORE.
#4. EIsenberg EAU PURIFIANTE MOUSSANTE - menší
* Používá se na odličování. Měl by se používat před tím než
pleť začnete čistit tím prvním. Používám ho občas na odlíčení
make-upu před tím než se jdu vysprchovat. Stačí nanest rukama na obličej
a smít vodou či tamponkem s vodou. Je skvělej, ale musíte ho opravdu hodně dobře
smít. Zakoupila jsem ho také v SEPHORE.
___________________________________________________________________________________________

#5. Bioderma Sébium AKN - zelená
Bioderma Sébium AKN Mat - oranžový
* Doustáváme se k mým oblíbeným krémům. Chtěla bych
momentálně mluvit o tom zeleným, jelikož ten žlutý je v podstatě
ten stejný akorát v sobě obsahuje ochranný faktor proti sluníčku 30.
Skvěle hydratuje a pomáhá i na akné. Opravdu tyhle krémy miluju a koupila jsem je
v lékárně. :)
___________________________________________________________________________________________

#6 GRACE COLE ENGLAND
pineapple a passion fruit
Body scrub exfoliant pour le corpss
* Toto používám na peeling obličeje ale
i těla. Díky němu se pleť skvěle regeneruje. A navíc to
má naprosto božskou vůni. Prodává se samozřejmě i v jiných příchutích.
Zakoupila jsem to někde v centru Prahy, ale bohužel už si nepamatuju kde :D
___________________________________________________________________________________________

# 7. The BODY SHOP - kokosový
* Tak tenhle krém naprosto zbožňuju. Tento krém je sice určen na tělo
nicméně jsem ho sem chtěla zařadit i když ho na obličej moc nepoužívám.
Ale někdy se tak také stane. A zakoupila jsem ho na trajektu při cestě z Anglie.
___________________________________________________________________________________________


# 8. GARNIER Normal to dry skin
* Je určen pro normální až suchou pokožku. Já osobně ho občas užívám
pod make-up. Krásně voní.
Jsem s ním spokojená a zakoupila jsem ho v DM. *
___________________________________________________________________________________________

# 9. SEPHORA supreme cleansing foam
* Je určeno společně s vodou na odličování a odličování vodotěsné řasenky.
Ale musím říct, že tento přípravek mě velmi zklamal. Blbě se mi s tím odličuje.
Hold asi nejsem typ na pěnové odličování.
___________________________________________________________________________________________

# 10 Helth a Beuty - Dead Sea Minerals - Acne Lotion
* A máme tu poslední spíše bonusový kousek, jelikož už ho nepoužívám.
Chtěla jsem vám ukázat jeden přípravek, který mi v mých dvanácti či třinácti
letech velmi pomohl s pletí. V tu dobu jsem měla né moc pěkné akné na obličeji.
A tohle mi strašně pomohlo. Naprosto mě to zbavilo všeho akné a momentálně už mám
jen občas nějaký ten pupínek, který mi za chvilku zmizí. Jinak přípravek obsahuje minerály z mrtvého moře.
A nedá se zakoupit v normálních obchodech, objednala jsem si to přes jednu kosmetičku.
___________________________________________________________________________________________

Děkuju za přečtení. Doufám, že aspoň něco pro vás bylo zajímavé. A můžete mi napsat vaše názory a zkušenosti.
Mějte se krásně.
Ronnie Wolf.



#1. Happy list - Vyčistěte si život od špatných lidí.

26. january 2015 at 13:17 | Ronnie Wolf |  Life

Připravila jsem si pro vás článek, který by mohl být jedním z bodů vašeho štěstí a duševní pohody.

Zbavte se špatných lidí okolo sebe. Teď tím nemíním učitele, šéfy či naštvané rodiče, myslím tím lidi, kterých se jednoduše zbavit můžete a nemusíte s nimi nějak více komunikovat.

Berme to tak, každý z vás má okolo sebe falešné lidi nebo osoby, ze kterých máte špatný pocit. Měli byste takový lidi považovat za svoje přátele? Možná máte strach jim říct, co vám na nich vadí. Možná si říkáte, že se jednoho dne zlepší. Možná nechcete plýtvat energií na to to s nimi řešit. Ale pravda je opakem. Zjistila jsem to z vlastní zkušenosti. Jediný způsob je vyřadit tyhle lidi ze svého života. Tím, že budete dále dělat, jakože se nic nestalo a dál s nimi komunikovat to akorát zhorší. Budete mít stále špatný pocit, který se může časem násobit. A navíc tím budete plýtvat vaší energií a to přece k duševní spokojenosti nechceme. Naopak se chceme obklopit lidmi, které máme rádi a, který na nás mají většinou pozitivní vliv.

Nemusíte mít strach, jelikož to s nimi ani nemusíte moc řešit. Stačí jednoduše přestat na ty lidi myslet a moc s nimi nekomunikovat pouze, když se bude jednat o všeobecné věci. Když se vás později zeptají , jestli se něco nestalo, stačí jim to nějak jednoduše vysvětlit a nemyslet na to, jelikož takový lidé vám můžou být ukradení. Hlavně je nepomlouvejte, jelikož tím na ně také myslíte a ukazujete, že vás zajímají. Všímejte si lidí, které máte rádi a o jejich názory se zajímejte.


Zkuste se nad tím zamyslet. V dnešní době každý mluví o lidech, jako by měl 400 přátel, ale jsou to opravdový přátelé? Nebylo by lepší říkat tak jen opravdu jen malé skupince lidí?


*Neztrácejte čas s lidmi, který vás neučiní šťastnými. *

*Obklopujte se lidmi, které máte rádi. *

Mějte krásný den.
Vaše nemocná Ronnie Wolf.

#Coffee time with my love

25. january 2015 at 21:40 | Ronnie Wolf |  Life
Jaké to krásné odpoledne s jednou z nejlepších osob, co znám.
A to vám zaručuji, že takových moc neznám.
Ještě k tomu jsme ho strávily na kafi v jedné roztomilé, útulné
a stylové kavárně nesoucí název Bond Café nacházející se v centru Prahy.
Opravdu jsme se moc nasmály a doumaly nad kartičkou na které stálo:
"Myslím, že to nazvu Vesper."
"Protože má hořkou příchuť?"
"Ne, protože, když to ochutnáš, chceš to celé vypít."
Také jsme se hádaly o to, který Bond je víc sexy.
Sním si cheesecake a latte a kamarádka si vypije dvě cappuccina.
Jak nám ta kavárnička chyběla, když jsme jí musely opustit
a vrhnout se do zimy, která na nás shazovala kroupy či co to bylo.
Ach ano krásné odpoledne.
Teď už se jen válet doma s nachlazením.
Mějte se krásně.
Ronnie Wolf.




#Black and white

23. january 2015 at 21:53 | Ronnie Wolf |  Life
Každé ráno se probouzím do černobílého filmu. No není pravda, že život se skládá z černých a bílých barev? Bílá barva představuje ty světlé chvilky, ze kterých by jste se měli radovat a černá všechno ostatní, co vám zrovna úsměv na tváři nevykouzlí.

Jsem druh člověka, který všechno strašně prožívá. Když jsem zamilovaná dokážu myslet hodiny na to, jak se mnou ta osoba mluvila. Když jsem smutná ráda se v tom vyžívám. Poslouchám smutné písničky, ležím a přemýšlím. Když jsme naštvaná jsem schopna člověku říct i něco, co bych za normálních okolností neřekla. Když mě nekdo zradí, jsem schopna s ním už nikdo nepromluvit.

Moje emoce mě někdy přivádějí k šílenctví. Je tu jedna věc, která je na tom dobrá a tím je má upřímnost. Nedokážu se přetvařovat, nedokážu se s někým bavit pokud se mi hnusí, nemám na to prostě žaludek. A myslím, že by si toho někteří mí přátelé měli vážit, jelikož v dnešní době upřímných lidí je velmi málo. Spousty lidí za vámi jde a obejme vás. Co se, ale děje za zády? To radši nechcete vědět. A já jsem bývala naivní osůbka a myslela jsi, že to berou stejně, jako já. Ale dnes už vím jaká je pravda. No a co? Nic s tím neuděláme, nemůžeme změnit jejich zaostalost.

Další věc, která mě opravdu štve jsou vztahy. Opravdu nepochopím, jak může někdo s někým chodit řekněme měsíc. Za ten měsíc se ještě skoro ani neznají a už mají velké "problémy", které vedou k rozchodu, nasleduje dvou denní pomlouvání a pláč. A pak šmitec, za týden nový "vztah" a slova "Miluju tě.". Proč? Fajn ať si spolu "jsou", ale ať nepoužívají ty závazné věty.
S touhle další zaostalostí se dostáváme k mému problému. Poté, co jsem zažila dost velká zklamání odmítám spoustu možností. Nemám zájem se vrhat do vztahu, který by za 3 týdny skončil. Nebudu si zbytečně lámat srdce. Dále ještě nepřišla osoba, která by mi udělala motýlky břiše. Vím, že jedna osoba by mohla, ale neudělá to, protože patří k těm zaostalým lidem. Takže jsem vrátka s jeho jménem zavřela a doufám, že je už nikdy neotevři a brzy přijde někdo, kdo mi zase vykouzlí úsměv na tváři.

Mějte krásný černobílý den(večer),
vaše Ronnie Wolfová



#Taboo?

22. january 2015 at 19:21 | Ronnie Wolf |  Téma týdne
Rodiče by mi to nikdy nedovolili. S cizincem, co dělá za barem? A ještě k tomu až po tom co končí v 24:00? Ne to by mi opravdu nedovolili. Proto mi přišlo velmi zbytečné se jich ptát na jejich svolení. Raději jsem se rozhodla pro vlastní svolení. Co mi nedovolí rodiče, dovolím si sama.


Moje předvádění, že jsem strašně unavená zabralo a v 23:00 už spinkali, jako nemluvňátka. I tak jsem byla nervózní. Kladla jsem si otázky typu: "Co když přijdou do pokoje a já tu nebudu?" "Co když uvidí jak, přelézám přes balkón?" "Co když uvidí někdo cizí, jak přelézám přes balkón?" "Budou si myslet, že jsem blázen." přemítalo se mi v hlavě. Okolo 23:45 mi začalo velmi bušit srdce. Byla jsem převlečená do tyrkysových letních šatů. Přelézt balkón nebyla taková potíž, jelikož náš pokoj byl v přízemí. Všechno jsem měla pěkně promyšlený. V 24:00 opravdu skončil a šel se převléknout. V 0:15 se vrátil pěkně upravený. Zeptal se mě, kam chci jet. S nadšením a nevinností v očích jsem mu oznámila, že chci, aby mi ukázal jeho oblíbené místo.


Vyrazili jsme tedy do hlavního města ostrovu. Cestou autem jsem koukala na oblohu, byl zrovna úplněk, jak krásné. Jistě, že jsem měla myšlenky, které se báli toho, jestli opravdu jedeme do města a, nebo je to nějaký šílenec. Z nějakého důvodu jsem mu, ale věřila a cítila se v bezpečí.
Na začátek mi ukázal základní památky města, jeho angličtina měla opravdu velmi vtipný přízvuk. Při procházení u mě chodil tak blízko, že se naše ruce chvilkami dotýkaly. Měla jsem z toho husí kůži. Nakonec mě přece jen chytil okolo pasu. Později jsme došli k jednomu baru, kde pracoval jeho kamarád. Při představení mi jeho kamarád políbil ruku, cítila jsem se, jak královna. Objednali jsme si drinky(on samozřejmě bez alkoholu). Poté jsme se odebrali dál. Cestou jsme došli na náměstíčko, kde byli vedle sebe tři diskotéky. Tři druhy hudby se tak příšerně hlasitě prolínaly, že jste neslyšeli vlastního slova. Zastavili jsme se a dívali se na sebe. Koukal mi do očí, na ústa, do očí a znovu na ústa. Nakonec mě chytl za vlasy a políbil mě. Byl to ten nejkrásnější polibek, který jsem, kdy dostala, nemluvě o tom, že jsem o tom snila první 3 dny dovolené. Připadalo mi, že se odehrávám v nějakém strašně romantickém filmu. Míjelo nás krásné molo, okolo přístavu, pouliční obchůdky, zamilované páry v pozadí krásného moře. Nakonec jsme se dostali na pláž, kde jsme chvilku pobyli…………

Byli 3 hodiny. Došlo nám, že je čas návratu. Vydali jsme se tedy zpět k autu. Cítila jsem to léto, tu svobodu, tu uvolněnost, to dobrodružství. V autě jsem spala a celou dobu mě držel za ruku, na každém semaforu, co zastavil, mi dal pusu. Při loučení, jsem mu poděkovala a řekla mu, že to byla moje nejkrásnější noc v životě. Cestou do pokoje jsem si poskakovala a doufala, že rodiče o ničem neví, jelikož se mi cestou vypnul telefon a nevěděla jsem, jestli to náhodou rodiče nezjistili. Štěstí mi přálo, pořád krásně spali. Tak si jdu lehnout a spát s myšlenkou na to, co mě bude čekat další den.

Moje letní vzpomínka, na to jak jsem ochutnala zakázané ovoce. Nikdy na to nezapomenu. Kdyby někoho zajímalo, co se dělo dál, máte možnost se zeptat.

Vaše zamyšlená Ronnie Wolfová, která toho má teď hodně.


#Who loves Mondays?

19. january 2015 at 16:29 | Ronnie Wolf |  Life

Milí čtenáři,

Opravdu musí pondělky existovat? Neříkám, že bych je přímo nesnášela. Poslední dobou je můj nejhorší den úterý. Ale opravdu, co se mi dneska všechno stalo, na to koukám s otevřenou pusou.
Opomenu cestu do školy, kde můj bejvalý kluk, můj kamarád, mě ignoroval i po tom, co jsem ho pozdravila. Nesundal si ani sluchátka z uší jen se na mě podíval a když přišli jeho kamarádi, tak šel k nim, tak jsem radši šla o kus dál a dělala, že se to nikdy nestalo.

Ty strašné, úmorné hodiny ve škole raději komentovat nebudu . Ale překvapivě jsem z jednoho předmětu, co mi poslední dobou nejde dostala za dvě, to docela koukám. Při jedné hodině, kde jsme psali test se mě kamarádka ptala na odpovědi. Jelikož jsem ale věděla, že to nestíhám a musím se soustředit, tak jsem jí řekla, že to prostě nestíhám a ona řekla "Jak myslíš.", pak se mnou skoro celý den nepromluvila a tvářila se uraženě. Poslední dobou se takhle chová, co si myslí, že přátelství je o tom, že když jí neporadím, protože jsem ve stresu, čehož si ona ani nevšimne, že tím jí jako nějak chci ublížit nebo co? Opravdu? Vůbec to chování nechápu. Dále na mě začal řvát jeden kluk, o kterém jsem vám tu mimochodem psala "básničku". Obviňoval mě z něčeho, co jsem neudělala, typicky. Ještě k tomu to ani není moje věc, tak nechápu z jakého důvodu mě do toho tahá. Takže ve škole blbý známky a chování některých lidí zkrátka, co víc si přát od pondělka.

Jelikož jsem se rozhodla, že pokud nebudu mít moc dobrý den, tak si ho nějak zlepším. A tohodle pravidla se zatím tento rok držím. Tak jsem cestou ze školy přemýšlela, jak si ho zlepším a šla jsem do knihkupectví a koupila si "Wreck This Journal", který jsem si už chtěla dlouhou dobu koupit. A opravdu z toho mám radost.
Opravdu jsem si myslela, že si udělám hezkou chvilku. A najednou mi napsala jedna kamarádka, že objevila, že moje letní láska z Řecka se zasnoubila. Ano některé věci vám mohou vzít dech. Nicméně jsem se jen usmála a řekla, že mu to přeji.

Tak jsem si udělala coffee time a dala si donuta a zbytek dne strávím psaním článků, učení se slovíček z němčiny, čtení knížky, cvičení a vana doufejme, že to stihnu.

Mějte se xxxx,
Ronnie Wolfová.


#Mr white t-shirt

17. january 2015 at 22:42 | Ronnie Wolf |  Life
Ten způsob jakým se mi díval do očí.
Ten pocit, který jsem cítila, když mě hladil po tváři.
Ta chtíč, když jsem uhnula jeho polibku a on mě políbil na čelo.
Ten tlukot srdce, když jsem ho uviděla.
Ta husí kůže, když mě šimral na břiše.
Ten smutek, když sem věděla, že s ním nesmím být.
Ten jeho hlas, který mě vždycky dokázal uklidnit.
Ty hodiny, které bych s ním dokázala mluvit po telefonu.
Ty polibky, které by dokázaly zbourat skřínky ve škole i obrazy na zdech.
Ta smůla, když jsem na to, co k němu cítím, přišla pozdě.
Ta beznaděj, když má snaha nakonec byla k ničemu.
Ty zkažené prázdniny, kvůli angíně.
Ta nenávist a láska, která se pořád střídala.
To uvědomění, že ho nedokážu změnit a musím ho nechat být.
To odpuštění, kterého jsem byla schopna.
Ten fakt, že jsem ho zřejmě milovala.
Ta síla, díky které jsem ty city dokázala potlačit a začala žít dál.

Příběh, který mě dost poznamel.
Příběh toho, jak jsem se nečekaně, postupně zamilovala.
Vaše Ronnie.

#Relax and Coffee time

15. january 2015 at 21:14 | Ronnie Wolf |  Life

Ahoj všichni,

Určitě má každý z vás nějaké své oblíbené místo, kde si může odpočinout, popovídat si s někým a cítit se jednoduše uvolněně. Takové mé oblíbené místo je kavárna. A o té bych tu teď chtěla konkrétně mluvit.

Nemůžu říci, že v každé kavárně bych se cítila takhle uvolněně. Mé oblíbené kavárny mají v sobě dřevěné židle a stoly, okolo obrazy nakreslené tužkou, popřípadě černobílé fotky, gramofon atd. Díky těmto věcem cítím útulnost a pohodlí. Miluju, když mám okolo sebe umělecké předměty a k tomu piji svou oblíbenou kávu či čaj.

V kavárně mě také často napadají nejlepší nápady. Takže, když tam jdu sama tak si s sebou vezmu notebook či sešit a píšu do něj různé příběhy, deník a někdy i básničky. Někdy si vezmu i knížku a čtu si. Další dny jsou, když tam jdu se svými přáteli. Někdy se dokážeme při kafi tak zakecat, že všichni okolo na nás koukají.

Když jsem byla v Londýně, šli jsme po dlouhé cestě s kamarádkou do jedné útulné kavárny, která vypadala přesně, jak popisuji své oblíbené. Šli jsme do přízemí sedli si a kolem jsme viděli spoustu lidí a slyšeli pouze angličtinu s britským přízvukem. Pro mě to byl prostě ráj, protože tenhle přízvuk naprosto miluju!

Mám velké štěstí, protože v místě kde bydlím mám kousíček od sebe také jednu ze svých oblíbených kaváren a do té chodím nejčastěji. Také vypadá přesně tak jak jí popisuji.

Vůně kávy a dřevěné věci okolo to je pro mě ten největší odpočinek od reality. A jaké jsou vaše oblíbená místa na odpočinek a pobavení se s přáteli?

Mějte se krásně.
Vaše Ronnie Wolfová xxx.
(Toto je ta kavárnička nacházející se blízko mého bydliště.)
(Výborná teplá meruňková domácí limonáda se skořicí - yummy ♥)

#ILY

14. january 2015 at 19:22 | Ronnie Wolf |  Life

Ahoj všichni,

(pochopte, že to co teď vypustím do světa je pro mě dost těžké napsat a vůbec o tom nějakým způsobem mluvit)
chtěla bych vám říct o jedné etapě mého života, která už skončila, ale hodně mě poznamenala.
Bude to asi jediný článek, který budu o této osobě psát. A téma se budu v podstatě točit okolo přátelství ze
kterého vznikla láska a jak to všechno dopadlo. V této etapě jsem řekla první opravdové "Miluji tě" a myslela to vážně.

Celá věc začala před třemi rokami, kdy jsem měla kluka, který na mě zrovna nebyl moc hodnej. Mě v té době bylo nějakých 14. Doma jsem to neměla lehké, protože můj táta často pil a máma z toho byla hodně špatná. Ten můj tehdejší kluk mi nijak nepomáhal a v podstatě mě jen psychycky trápil a já se začala dostávat do depresí. Tehdy jsem se s NÍM začala bavit trochu více.

Začali jsme si psát, skajpovat a hodně jsme se bavili o přestávkách ve škole. Začali jsme spolu chodit často ven a byli jsme nejlepší kamarádi. Jednoho dne, ale můj tehdejší kluk zjistil, že takového kamaráda mám a začalo mu to vadit. Začal mě psychycky vidírat, řvát na mě a podobně. Měl strach, že toho kamaráda začnu mít radši než jeho, protože viděl, že u něj mám větší potporu a cítím se trochu lépe.

Taky, že měl pravdu jednoho dne přišel táta znovu domů opilí a kamarád mi psal jestli s ním někam nepůjdu. Šli jsme, povídali si a podobně a já se cítila o dost lépe. Přišla jsem na to, že s tímhle člověkem jsem se cítila sama sebou. A řekla si "Sakra holka, ty jsi do něj blázen..." Jenže dámy a pánové, tady byla maličkost on chtěl mojí kámošku....

Pořád jsme spolu chodili ven. - Skajpovali. - Přišlo léto, já se rozešla se svým přítelem. - On šel na střední mě ještě zbýval rok. - Parkrát jsme se sešli, protože nebyl čas a nějak jsme se přestali vídat. - Pak jsme si znovo více začali stýkat a volat a vše. - Přišlo zase období, kdy jsem byla tak zamilovaná, že jsem mu to řekla a on řekl, že pro něj bud vždycky jen kámoška. - Já z toho byla v háji. - Přišlo další léto. - Já se z toho dostala. - Šla jsem první rok na střední a začala žít normální šťastný život. - Občas jsem s nim jezdila do školy. - Začali jsme si hodně psát a já byla pořád v pohodě už jsem se s tím smířila. - A pak to přišlo.

Ano osudnej den nadešel, když už jsem se z toho dostala a konečně začínala nový vztah. Ano přesně tak, řekl mi že to co říkal byla chyba a další kecy. Moje reakce byla hodně hodně hodně překvapená, vůbec jsem něco takového nečekala. Bylo to v prosinci blízko Vánoc, brala jsem to jako kouzlo Vánoc. Śli jsme spolu nakupovat, dali si jídlo cestou zpátky jsem se v autobuse opřela o jeho rameno a když jsme se loučili tak jsme přemýšleli o tom jestli by jsme si neměli dát něco více než jen letmou přátelskou pusu. Začal ke mě jezdit domů a koukali jsme se na vánoční pohádky. A jednou jsme se poprvé políbili. Ne, že by to políbení bylo nějak nádherné, ale určitě nejlepší pusa kterou jsem, kdy dostala. Ano začala jsem s nim chodit.

Náš vztah byl krásný. Opravdu mám na něj moc krásné vzpomínky. Nový rok začal tím, že jsme se společně s jeho rodinou šli podívat na ohňostroj. Opravdu jsem si říkala, že tento rok budu nejšťastnější. Taky, že jsem byla. Kdybych jsem měla psát všechny ty krásné vzpomínky při jejichž představě se usmívám tak by to bylo tak na deset stránek.
Bohužel to skončilo dost zvláštně. Můžem za to v podstatě oba. Ale rozešli jsme se v dobrém a pak jsme se nějakou dobu neviděli.
Začal chodit s novou slečnou o které mi tvrdil, když mu psala, že týhle se opravdu nemusím bát. Fajn tak si s ní byl pěkný dva měsíce a stihli to co mi za půl roku zřejmě slovo Miluju tě si řekli skoro hned a vše. Když se rozešli, tak tvrdil, že to co s ní nezažil s nikým a byl z toho celý špatný. Ale opravdu to mi řekněte, jak tohle může říct. Jak tohle může říct, když se rozešli kvůli tomu, že na sebe neměli čas a chodili spolu o prázdninách a když jsem s ním byla já tak to bylo i při škole....
Nejsem na něj naštvaná, jen mě zklamal. Zklamal mě v tom, že když se podívá na náš dlouhý příběh a na to co jsme spolu zažili a na hloupé věty "Nedokážu si představit, že bych byl s někým jiným." Opravdu, opravdu pak brečí pro vztah, který trval celý dva měsíce a neměl cenu....Nejvíce sobecké je, že mi to ještě v pohodě řekne.
Ano znovu jsme kamarádi, ale lásku k němu už nechovám. Stala se z něj děvka a blbec a to neříkám, protože bych ho chtěla nějak urážet, ale protože je to fakt. Promin.
I po tom co se z něj stalo na něj vzpomínám, jako na prvního kluka kterému jsem řekla "Miluju tě."
Člověk, který mě změnil. Na kterého si budu vždy pamatovat. Moje první láska.

Vaše drahá Ronnie Wolfová.


#Život bez internetu

12. january 2015 at 16:10 | Ronnie Wolf |  Téma týdne
Internet - je vůbec možné v dnešní době bez něj žít?

Záleží na tom jak internet používáte. Řekněme si pravdu: Trávíte více času na internetu hledáním informací nebo na sociálních sítích? Každý jedinec má jinou odpověď. Ale já pokaždé, když jedu autobusem nebo sedím v kavárně nebo se procházím v parku vidím spoustu mladých lidí koukajících do obrazovek mobilů či počítačů. Místo toho, aby se tito lidé věnovali lidem okolo sebe tak se zavírají v internetové bublině smyšleného světa, který neexistuje.

Představme si život bez internetu, jak by vypadal?
Lidé by více trávili čas přáteli, místo toho, aby si s nimi chatovali po internetu a seděli doma na zadku. Více by mezi sebou komunikovali, čímž by mohli vymizet deprese mladistvích.
Více by se využívali knihovny a knihy všeobecně. Místoto toho, aby jste vyhledávali informace na wikipedii, tak by jste vzali nejakou starou voňavou encyklopedii a hledali. Tím by se zlepšila gramotnost.
Začalo by se více chodit do kin a na různé koncerty.
Své vzpomínky by jste si říkali mezi sebou a mohli si ukázat mezi sebou i vzpomínkové fotky.
Seznámili by jste se s lidmi v realitě a nemuseli si o nich zjisťovat většinou mylné informace na internetu. Tím by jste toho člověka více poznali. Našli by jste možná svojí pravou lásku. Tím by mohlo být méně hádek ve vztazích a méně rozvodů.
Užívali by jste více daný okamžik.

Jaký by byl svět bez internetu? Jediná odpověď, která mě napadá, že šťastný. Jsou tu i "proti", jako například pomalé zjišťování nových informací ze světa, ale myslím si, že by se to dalo vyřešit i jinak. Lidé prostě začali využívat internet na jiné věci než by měli, začali ho využívat jako druhý svět ve kterém se cítí lépe a to je špatné.

Začněte žít.
Moje první téma týdne, doufám, že je trochu smysluplné.
vaše Ronnie Wolfová xxx

(Tohle zbožňuji a myslím, že se to k tomu perfektně hodí. :) )

#Každou noc s ní.

12. january 2015 at 14:27 | Ronnie Wolf |  Life
Má milá. Ach jak mě velmi mrzí, že každé ráno se musím probouzet do sychravého zimního rána a opuštět tě. Ani nevíš, jak je to pro mne těžké. Opouštět to teplo s hrůzným zvukem písničky, kterou jsem dříve měla ráda, ale nyní, když je to zvukem mého každodenního budíku, jí srdečně nesnáším. Musím se toho strašného zvuku zbavit a ještě s tebou strávit několik chvilek v teple. Po pár minutách, ale otravuje znovu. Proč to dělá? Proč nás tak strašně chce rozdělit? Vždyť ví jakou lásku k tobě chovám a jak jsem ti věrná každou noc. Tak proč nám konečně nedá pokoj?! Dobře tak já tedy vstanu do té strašné zimy a na několik hodin tě opuštím i když je to pro mne velmi těžké.

Asi každý zvás miluje sovjí postel a nerad jí ráno opuští.
Já tu svojí miluju extrémně!
Tady jí máte, mojí lásku.

S láskou,
vaše Ronnie Wolfová.

#Healthy food

11. january 2015 at 16:00 | Ronnie Wolf |  lifestyle

Ahoj všichni,

Mám tu pro vás recept na velmi zdravou a opravdu velmi jednoduchou svačinku, kterou mám strašně ráda a dělám si jí skoro pořád.

Budete potřebovat:
* jednu celozrnou housku
* zelenou papriku
* okurku
* baby salát
* lučinu
* sklenici s vodou

Postup:
1. Všechnu zeleninu nakrájíme na malinké kousky.
2. Připravíme si housku a rozkrojíme jí na dvě poloviny.
3. Namažeme na housku lučinu.
4. Připravenou rozkrájenou zeleninu naaranžujeme na housku s lučinou.
5. K jídlu se výnorně hodí sklenice vody.
( Ano já vím velmi těžké že? :-D)




Start. Why?

10. january 2015 at 17:55 | Ronnie Wolf

Zdravím tě světe!

(ano velmi vtipný zdravit celý svět, když se sem celý svět rozhodně nepodívá.)

Rozhodla jsem se psát blog. Proč?

Znáte takový ten pocit, kdy jste plný emocí a věcí, které by jste někam napsali nebo se někomu vykecali? Věřím, že ano. Určitě se každý z vás dostane do životní fáze, kde nemůže najít skoro nikoho kdo by měl stejné problémy a myšlenky jako vy, někoho kdo by vás zkrátka pochopil.

Častokrát jsem si psala do deníčku. Na papír jsem vylila všechny své pocity a myšlenky a vyprázdnila hlavu. Myslím si, že je to jeden z nejlepších způsobů, jak vyjádřit své emoce a myšlenky tím, že si je jednoduše zapíšete. Jednoho dne je budete moct zase otevřít a zasmát se tomu, co vám tehdy přišlo vážné a do koho jste tehdy byli blázni.

To je jeden z důvodů, proč jsem začala s tímhle blogem. Chci ho využít, abych vyjádřila své emoce. Na tomhle místě to můžu být jednošuje opravdová já a nemusím nic předstíra, to je taky důvod, proč tento blog bude anonymní, nemusím se bát, že by si to přečetl někdo ze školy a nebo podobně a pak mě pomlouval za dveřmi, prostě totální svoboda.

Jméno, pod kterém se tady podepisuji, je také v podstatě smyšlené.
Lidé o kterých tu budu psát smyšlení nejsou, ale pravé jména tu psát nebudu .

Proč píšu pod anonymem? Není to důvod, že bych byla ošklivá nebo se styděla za to co píši. Ale je smutné co se v dnešní době děje. Jací jsou falešní lidé okolo vás a nikomu nemůžete věřit. Například znám jednu kamarádku co psala blog neanonymně a ve škole si každý o ní šeptá, co je to za prase a podobně. Chci na tomto místě být naprosot úpřímná a psát docela osobní věci a problémy. A nepotřebuji, aby falešní lidé okolo mě, které nemám ráda o mě něco věděli.

Další věc, tentokrát veselá, že se s svámi chci podělit o hezké chvíle a třeba vám zlepšit náladu. Ráda fotím takže chci přidávat různé fotky z výletů a z hezkých chvil. Bohužel se, ale pro zatím nedočkáte žádné selfie a podobně to by potom neudrželo mojí anonymitu.

Dále bych vám nějak chtěla pomoct. Pokud vás bude něco trápit nebo ve chvíli, kdy si přečtete můj článek vám toto přijde povědomé tak mi určitě napište.

Tak to bude asi pro začátek všechno. Děkuji, jestli si to někdo vůbec přečetl. A pokud máte nějaké otázky ohledně toho nebo nějaký názor tak mi určitě napište do komentářů.

Mějte hezký den (večer)
vaše Ronnie Wolfová.