March 2015

Snídaně - základ dne

28. march 2015 at 22:15 | Ronnie Wolf |  lifestyle
Každý z vás asi ví,, že snídaně je základ dne. Spoustu z nás to sice ví, ale nedodržuje to, nebo to nestíhá. (No znáte to.)
Nicméně je to velmi důležité a pro ty, kteří chtějí zlepšit svůj životní styl, chtějí žít zdravě a rádi by začali den s úsměvem je to nezbytné. Jak by měla vypadat správná snídaně to jste asi četli ve spoustě článků či časopisů nebo vám to pořád někdo říká, takže to tu vypisovat nehodlám.

Nicméně bych vás chtěla seznámit, jak snídám já. Dopoledne se snažím jíst hodně ovoce pokud to jde a odpoledne se mu vyhýbám a jím radši zeleninu. Proto do mé snídaně zapojuji hodně ovoce, které by mi mělo dodat energii. Také se snažím dát tělu nějaké bílkoviny tak si dám jogurt, který normálně odpoledne také nejím. Následují vločky, které by měli napomoci mé pleti a také občas zapojim oříšky či sušený banán. K pití si dávám vodu s citrónem, které má spalovat tuky, dodat energii a zvýšit imunitu. A půl hodinu po snídani si dám svůj DETOX čaj.

Na obrázcích jsou moje víkendové snídaně. V období pracovních dnů obvykle nestíhám, takže takhle hezky upraveně moje snídaně nevypadá. Nicméně si dávám naprosto to samé, někdy zapojím i chleba s lučinou.


A co snídáte vy nebo jestli vůbec? Napište mi vaše typy na dobrou snídani.

Krásný den,
Ronnie Wolf

(PS: Chtěla bych vám velmi poděkovat za předchozí komentáře. Podpora je pro mne v tuto dobu velmi důležitá, bohužel se v pondělí chystám na pohřeb.)

Kolik máme času?

22. march 2015 at 19:16 | Ronnie Wolf |  Life

V dnešní době všichni spěcháme nebo odkládáme věci na později. Máme sny, ale odkládáme je do dřevěné krabičky, kterou máme schovanou pod postelí. Přemýšlíme o něčem hezkém, co bychom mohli udělat pro druhé, ale nemáme na to čas nebo si to alespoň myslíme. Říkáme si třeba jednou, příště, ale hlavně ne teď. Neuvědomujeme si, že máme tak málo času, že život je tak krátký, že nejsme nesmrtelní. Jednou, ale přijde chvilka, kdy si tu lidskou smrtelnost a tu krátkou dobu, kterou pobýváme ne Zemi uvědomíme a litujeme toho. "Proč jsem to tenkrát neudělal?" "Proč jsem to pořád odkládal?"


Máte sny? Pracujte na nich. Teď hned se seberte a udělejte něco pro to, aby jste se posunuli dál. Myšlenka na to, že se to jednou opravdu stane vás posune kupředu. Udělejte si ze snu plán, který bod po bodu konejte! Věřte si! Nevzdávejte to! A jednoho dne se to splní.


Važte si toho co máte teď a nepřemýšlejte o tom co nemáte. Většina z nás se trápí tím, co nemá (zbytečně to sebere spoustu času) a není vděčný za to co má, přitom spoustu lidí se má mnohem hůř. Buďte vděčný za to, že máte kde bydlet, co jíst a máte nějaké vzdělání. Buďte vděčný i za úplné drobnosti, jako například za to, že máte oči a můžete sledovat krásný jarní den. Za to, že máte čich a můžete cítit výbornou ranní kávu. Buďte vděčný za život.


Snažte se strávit s rodinou a s lidmi, které máte rádi, co nejvíce času, protože tu pro vás nebudou na věky. Lidé nejsou nesmrtelní. Proto se snažte nedělat věci, kterých by jste poté mohli litovat. Myslíte si, že jste si vědomi toho, že nejsou nesmrtelní, že každý jednou zemře, ale když pak je člověk, který tu pro vás vždy byl, pomáhal vám, poslouchal vás, chápal vás, na smrtelné loži, uvědomíte si, že s tím smíření nejste a nikdy nebudete. Proto se s milovanými lidmi snažte strávit nejvíce času, co jen to jde a dejte je na první místo ve vašem životě. Jeden víkend jste s tím člověkem a všechno je v pořádku a jste šťastní a další víkend už tu být vůbec nemusí.
_______________________________________________________________________________________________________________

Mrzí mě, že jsem dlouho nic nenapsala, ale neměla jsem náladu ani čas. Článek je částečně inspirován mojí milovanou prababičkou. Jeden krásný víkend jsem s ní strávila celý den a moc jsem si to užila a najednou další víkend už leží v nemocnici a musím se smířit s tím, že už jí nikdy neuslyším. "Svíčka dohořívá." Ne, prostě, nemůžu se s tím smířit.


Ronnie Wolf


Hero

4. march 2015 at 21:58 | Ronnie Wolf |  Life

Taju, jako sníh.
Propadám se do hluboké černé jámy.
Cítím chlad.
Padám únavou do hlubokého spánku, který mi nedá žádnou energii.
Připadám si sama a slyším ozvěnu a přitom není ticho, ale hluk.
Ano někdy se utápím v depresích...

Čím to je? Snad to bude ta ošklivá vzpomínka na minulost. Vidím to, jako úryvek z filmu. Otec, který pije alkohol a přichází domů. Matka, která se z toho hroutí. A je tam ještě někdo třetí, kdo to je? Ano je to dítě, holka později už skoro slečna. Ta dívka to všechno vidí, slyší, pociťuje. Snaží se pomoct, ale nadarmo. Nikdo jí neposlouchá. Má strach, bojí se. Utíká a zamyká dveře. Je sama a pláče. Lehne si do vany, sbalí se do klubíčka pláče a přeje si, aby tahle nekonečná muka už přestala.

Kdo jí zachránil? Kdo jí pomohl? Byl někdo takový? Ano byla tu jedna osoba. Ta osoba, které jsem nekonečně vděčná. Zachránila mě. Bylo mi s ní líp. Byl to můj nejlepší přítel. Mrzí mě, že se z něj stalo, co se stalo. Ale všichni si něčím prochází. Chybí mi. Třeba se jednou vrátí, kdo ví.

Ronnie Wolf