- N O T I O N S -

1. september 2015 at 21:30 | Ronnie Wolf |  Life

Stala se mi věc, která poukázala na mou stálou naivitu. A to jsem si myslela, že v mém mozku už pro ni není místo. Nicméně ta věc mi otevřela oči v dalších směrech, cestách, o kterých jsem dříve nepřemýšlela. Ještě nevím, jestli tento článek bude mít smysl nebo to budou jen výkřiky do kamenné skály, ale ráda bych se při tomto psaní nad tím zamyslela.


Jsou tu lidé - lidé, které známe, lidé, které potkáváme, lidé, které známe z vyprávění. Ať už jsou nám blízcí, či velice vzdálení, ať už se třeba jedná o nás samotné, něco nás spojuje - představy. Představu, kterou dokáže vytvořit ten člověk, či my. Domněnku o tom, jaký člověk skutečně je.



Člověk může vytvořit představu, jak je sebevědomí a úžasný a dělá ty nejlepší věci na světě - a ve skutečnosti má rád samotu, čtení knížek a poslouchání hloupé hudby. Ale představu neboli domněnku využívá, jako ochranný štít. Můžeme se do člověka zamilovat, což považuji za velice častý případ představy, lépe řečeno nošení růžových brýlí. Vidíme člověka v tom nejlepším světle, ani ne protože by se snažil, ale protože jsme si to my takhle představili a v tu chvíli to pro nás bylo skutečné.



Představte si "představu", jako velice silnou skořápku. Něco se stane, něco velikého, silného a špatného, udeří do té skořápky. Co se stane? Vzniknou díry, rány. A tím postupně zjistíme pravdu. Však pravdu se nikdy dozvědět nemusíme, pokud se ten člověk jednoho dne neotevře sám, nebo pokud neobjevíme ty rány ve skořápce.
Ráda bych se vrátila k mé věci…

Potkala jsem osobu, ani jsem se neohlídla, ale už mě na ní něco zaujalo a uvízlo to. Začala jsem dostávat informace od ostatních - začalo to tvořit mojí představu. Začala jsem komunikovat s danou osobou - dostávala jsem samé lži, které tvořily další horu představ. Všechno se to tak nakupilo a poskládalo, že vznikla jedna velká představa o té osobě a stále přede mnou. Ale za nějakou chvilku ta ohromná představa padla, jako by někdo fouknul do hradu z karet. Naivita je tak krásná, ale pravda je pravda a pravda bolí.


Děkuji, že jste vyslechli mé zamyšlení a konečné výkřiky do kamenné skály.


Doufám, že jste si užili léto plnými doušky slunečních paprsků, a i kdyby ne, stejně na tom nezáleží. Přeju hodně štěstí pro některé do nového školního roku a hezký nástup mého oblíbeného barevného podzimu.



Ronnie Wolf
 

3 people judged this article.

Poll

Užili jste si léto?

Ano
Ne

Comments

1 Beatricia Beatricia | Web | 1. september 2015 at 21:54 | React

To je opravdu zajímavé zamyšlení. Někdy si vytvoříme představu, která se rovná růžovým brýlím. A to proto, že sami chceme. Horší bývá procitnutí, když se dotyčná osoba projeví ve skutečném světle. Ale té naivitě se někdy neubráníme. Ona je nebezpečná. ☼☼☼

2 kelly145 kelly145 | Web | 3. september 2015 at 8:25 | React

Ja si nemyslím že je to naivita,  len keď niekoho stretneš tak ho nemôžeš hneď poznať každý pôsobí najprv v tom najlepšom svetle, len že potom sa začnú diať situácie , prihodia sa veci a ty postupne zistiš že ten človek sa nechová tak ako by mal. Nie je to naivita len postupné odhalenie reality smutné je že dokým toho človeka prekukneš tak už ho miluješ alebo ho považuješ za kamaráta :D neviem či to čo som tu napísala dáva zmysel :D Každopádne aj ja sa teším na jeseň je to najkrajšie obdobie v roku

3 Katherine Katherine | Web | 4. september 2015 at 18:23 | React

Moc hezké téma na zamyšlení. Musím  s tebou souhlasit.
My dotyčného vidíme jen v tom hezkém, někdy si třeba nechceme ani jeho chyby připustit, ale až později si uvědomujeme, jaký doopravdy je, a potom už je pozdě, je to těžké..

4 barlie barlie | Web | 6. september 2015 at 12:35 | React

Dobrý článek.
Taky se mi občas stává, že toho člověka vidím úplně jinak a pak jedna věta a najednou si uvědomíš, jak tě celou dobu tahal za nos. Nic přijemnýho no.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement