Pozastavená chvilka

26. october 2015 at 21:35 | Ronnie Wolf |  Life


Krásné říjnové odpoledne, slunce ozařuje svět svými slunečními paprsky. Hledím z okna. Ach ten výhled, nádherný barevný podzim. Jdu krok za krokem světlou studenou chodbou. Padám na postel, připadá mi, že je vše zpomalené. Dopadnu na postel s rozloženými vlasy na polštáři. Zatáhněte žaluzie, dost. Zavřu oči.

Procházím se po nejvyšším bodu na kterém jsem za svůj život byla. Cítím poblíž vodu dorážející na skálu. Z pohledu dolů by mohla mít spousta lidí závrať, ale já ne. Studený vítr mi na tvářích vytvoří červené fleky. Cítím se tak spokojeně.


Otevřu oči a dostávám se zpět k realitě. Sednu si a otevřu svůj modrý diář, zapíšu si, co je pro mne důležité, zavřu ho a položím vedle sebe. V hlavě mám tolik ambicí, tolik myšlenek na to, co se dá dokázat, na to, co bude, na to, co teď musím udělat. Dokáži o tom mluvit hodiny a hodiny a být s tím velice spokojená. Přes to všechno je ve mně prázdno.

Nejsem smutná, nejsem zlomená. Jen jeden den za určitou dobu si připadám, jak zaseknutá v čase. Po studené podlaze jdu krok za krokem k zrcadlu a zadívám se. Co se stalo?

Bílá růže, proč ji miluji a proč při pohledu na ní nedokáži polknout. Jednoho deštivého dne jsem svou oblíbenou křehkou květinku musela položit se svým posledním sbohem na šedý studený kámen. Duše je tak křehká, život musí jít dál.

Dojdu do obývacího pokoje, je tu ticho. Ticho až to vytváří v hlavě křik. Vezmu si z knihovny knihu svých oblíbených básní, sednu si na židli a čtu. Čtu nahlas, až zvukomalebnost básní přehluší veškeré ticho.

Ach ty oči a tajemný pohled, co mi uvízl v mysli. Kdo ví, co měl na mysli. Kdo ví, zda si uchoval alespoň malou vzpomínku. Kdo ví, kdy mě to omrzí.

Odložím knihu na stůl a vyrážím do kuchyně. Postavím vodu na čaj a vyndám hrnek. Při čekání na dovaření vody hledím z okna a sleduji lidi. Smějící se, pobíhající děti s jejich rodičemi, kteří vyráží někam na výlet. Nalévám vodu do hrnku.


Telefon začne zvonit.

Ronnie Wolf
 

4 people judged this article.

Poll

Máte rádi podzim ?

Ano
Ne

Comments

1 Beatricia Beatricia | Web | 27. october 2015 at 20:49 | React

Emotivní, přemýšlivý článek a pozastavení v čase. Vzpomínka na ty oči a pohled, který ti uvízl v mysli. V mysli se usadila otázka: Co měl na mysli a zda si ještě vzpomene? Doušek čaje neuškodí... ☼☼☼

2 Andey Andey | Web | 27. october 2015 at 21:12 | React

Skvělý :) Nemám slov. Donutilo mě to přemýšlet nad svými sny, a že jsem dřív měla taky pocit, že jsem se zasekla v čase. Ten předposlední odstavec je hodně k zamyšlení. :)

3 barlie barlie | Web | 30. october 2015 at 20:57 | React

Tenhle článek je kouzelný. Docela to mívám podobně :)
Ta fotka je hrozně hezká. A hodně štěstí při plnění snů a ambicí :)

4 Artis Artis | Web | 30. october 2015 at 23:20 | React

Občas se zastavím a přemýšlím. Přemýšlím nad tím, co jsem možná v životě udělala špatně. Že si jen nalhávám to, že jsem šťastná. Že žiji jen ve snu a probudím se z toho všeho, ztracená, zmatená a sama.

Bojím se samoty, protože jsem málem sama sebe v samotě ztratila.

5 Amazonka Amazonka | Web | 7. november 2015 at 11:47 | React

Kde si přišla na myšlenky o tom, co by se dalo dokázat? A ambice? Právě to teď potřebuju.

6 kelly145 kelly145 | Web | 18. november 2015 at 12:03 | React

Pekný, premyslený emotívny článok

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement